"Drnový konec"

Vzhled k tomu, že jsem bohužel nemohl odehrát úvodní utkání, zmíním se pouze o odvetě.

Do Rebešovic jsme přijeli v poměrně početné ovšem ne zcela kompletní sestavě. Zejména řadní řady postrádaly několik osvědčených hráčů. Velká škoda, že nás úspěch proti Orlovi nenakopl k tomu, abychom sezónu dovedli k vytouženému postupu do Superligy. První zápas v domácím prostředí jsme absolvovali v ještě slabší sestavě, což je vzhledem k průběhu letošního ročníku, kdy jsme si počínali velice suverénně nesmírná škoda. Výsledek 2:6 ze Srbské nám dával do odvety už pouze teoretické naděje. Vždyť Rebešovice doma za celý rok neprohrály. Přesto jsme se chtěli pokusit o nemožné nebo se alespoň důstojně rozloučit se sezónou. Nebudeme se vymlouvat na rebešovické drnoviště, kde se techničtějším týmům hraje oprvadu špatně, ani na výbornou avšak častokrát nesportovní kulisu domácích fanoušků, ale vše bylo proti nám. Přesto jsme do zápasu vstoupili aktivně. A po pár šancích na obou stranách, vhozeném autu a gólu z otočky jsme vedli 1:0. To nám vlilo jiskru naděje do žil a ještě více jsme se tlačili před bránu soupeře. Jenže zafungovalo pravidlo nedáš dostaneš. A když se nám nepovedlo z nadějné šance odskočit na 2:0 a zvojzápas zdramatizovat, inkasovali jsme gól do šatny a bylo po nadějích. Poločas 1:1. Druhý poločas jakoby symbolizoval závěr sezóny. Chyby v obraně, nepřesnost v útoku, nejisté zákroky gólmana a v závěru už naprostá herní anarchie. To vše způsobilo, že jsme odjížděli s porážkou 1:4 a Rebešovice mohli slavit postup do superligy. Nás čekal hořký konec. Někteří hráči chvílemi působili odevzdaně a pokud to vezmeme do důsledku, asi jsme si postup nezasloužili. Proto nás čeká druhá sezóna ve druhé lize. Na týmovém srazu bychom si měli ujasnit kdo zůstává a jaké jsou cíle pro příští sezónu. Michal Bím